MŮJ PŘÍBĚH Z PSYCHIATRICKÉ LÉČEBNY ANEB TROJSKÝ KŮŇ NA MÍSTĚ HRŮZY
Můj příběh z psychiatrické léčebny aneb
Autor: Petra Štěpánová
ISBN 978-80-904752-1-2
Doporučená cena 73,-
Naše sleva 10%
Cena po slevě: 65,-
Víte, že do psychiatrických léčeben jsou u nás běžně zavíráni zcela zdraví a normální lidé? Teprve pod vlivem léků s mnoha vedlejšími účinky a v destruktivním prostředí léčeben, kde jsou pošlapávána lidská práva se z nich stávají opravdu lidé s narušenou psychikou a podlomeným zdravím. Veřejnost by k této problematice neměla být lhostejná, protože se psychické zdraví týká nás všech a nevíme, kdy psychickou pomoc budeme potřebovat právě my. Nikoli však takovou jako v léčebnách, ale pomoc odbornou a hlavně efektivní. Proto je knížka Můj příběh z psychiatrické léčebny upozorněním na nebezpečný systém působící v oblasti psychiatrie a výzvou k její akutní reformě.
ANOTACE
Můj příběh z psychiatrické léčebny aneb Trojský kůň na místě hrůzy popisuje autentický případ nedobrovolného zavření do psychiatrické léčebny člověka, u něhož nebyla nikdy prokázána žádná psychická nemoc a který nebyl nebezpečný ani sobě ani okolí.
Autorka zde popisuje neuvěřitelnou situaci, která se stala v jejím životě, kde na vlastní kůži mohla poznat způsob, chování, nedodržování lidských práv a páchané násilné na uzavřeném ženském oddělení v psychiatrické léčebně zaštítěné pod hlavičkou „zdravotní zařízení“.
Poté, co se jí podařilo po třech dnech zdi léčebny opustit legální cestou, tedy odejít na revers, což se běžně nestává, chápe svoji otřesnou zkušenost jako výzvu k obeznámení veřejnosti s nebezpečím pramenícím z nehumánních a autoritativních praktik psychiatrie a požaduje za svoji občanskou a morální povinnost udělat vše proto, aby odlidštěné psychiatrické léčebny byly zrušeny podobně jako v Itálii či Anglii a aby byly nahrazeny účinnou formou psychické pomoci všem, kteří ji potřebují.
Ukázka z knihy
Nejdůležitější smysl celé mé zkušenosti s psychiatrií a především s pobytem v léčebně však spočívá v jedné jediné věci. Jako TROJSKÝ KŮŇ jsem se dostala na toto hrozné místo. Veřejnost možná nemá ani ponětí, co všechno se za zdmi psychiatrických léčeben děje. Je sice hezké, že se náš ombudsman zajímá o dodržování lidských práv v těchto zařízeních, situaci však může poznat pouze jako návštěvník, tedy z vnějšího pohledu.
Pro přesnou analýzu by se však musel obléci do nemocničního pyžama, žít v léčebně inkognito jako jeden z pacientů a vše sledovat zevnitř. Jedině tak by mohl poskytnou objektivní zprávu o způsobu léčby a zacházení s pacienty v našich psychiatrických ústavech. Tedy já jako trójský kůň, který viděl a poznal doslova peklo na zemi, nyní vidím, že se musím zapojit do veřejného života a pomoci lidem, kteří jsou UVĚZNĚNI ZA MŘÍŽEMI v psychiatrických léčebnách, kde je s nimi mnohdy nakládáno hůř než se zvířaty. Je potřeba pomoci lidem, kteří nikomu nic neudělali a přesto jim byla bez soudu odňata svoboda na několik měsíců a někdy dokonce i na několik let !!!
Taktéž jsem pochopila, že musím udělat všechno proto, aby místa jako psychiatrická léčebna v Černovicích BYLA ZRUŠENA!!! Proč?
- Protože jsou to místa, kde je POŠLAPÁVÁNA LIDSKÁ DŮSTOJNOST, kde člověk není člověkem, ale nějakým monstrem, kterému se nic nevěří a který nemá právo nic žádat, ale musí se jen podřizovat nenormálnímu systému. Jsou to místa, kde je na lidech PÁCHÁNO FYZICKÉ NÁSILÍ, čehož jsem byla přímým svědkem.
- Jsou to místa, kde se z oken ozývá volání lidských osob o pomoc a vy nemůžete pro ně nic udělat.
- Jsou to místa, kde ženy v noci bolestně volají a kde vy se krčíte ve strachu pod peřinou a jste rádi, že zrovna vám není takto ubližováno.
- Jsou to místa, kde jsou matky odděleny od svých milovaných dětí jen proto, že jsou nepohodlné svým mužům.
- Jsou to místa, kde jsou odkládání staří lidé svými dospělými dětmi, neboť oni se o ně jednoduše nechtějí starat.
- Jsou to místa lidské beznaděje, kde se cítíte nemilováni, odvrženi, zavrženi, pošlapáni, kde vám společnost dává signál: Tebe nechceme, tobě nevěříme, jsi nám na obtíž!
Co asi takový člověk může dělat, když ho ani vlastní rodina nechce? Nedivím se lidem, kteří se v takovém stavu nevinného odsouzení a NEPOMOCI ze strany druhých snaží vyřešit svůj bezútěšný život beze smyslu a bez jakékoli naděje sebevraždou. Proto požaduji zrušení těchto míst, protože tato místa NIKOHO NELÉČÍ a nikomu nepomáhají. Jak může destrukční prostředí někomu pomoci? Jak může místo hrůzy někoho PSYCHICKY LÉČIT??? Kdo za toto všechno nese odpovědnost?