ANTICKÉ A BIBLICKÉ POJETÍ KRÁSNA JAKO ZÁKLAD EVROPSKÉ KULTURY

Autor: Petra Štěpánová
ISBN 978-80-904752-0-5

Doporučená cena 225,-
Naše sleva 10%
Cena po slevě 202,-

Co myslel Dostojevskij svým citátem „Krása spasí svět?“  Hledání odpovědi na tuto otázku přináší kniha Antické a biblické pojetí krásna jako základ evropské kultury, která vysvětluje pravý smysl krásy v řecko-římském a židovsko-křesťanském kontextu a ukazuje její nenahraditelné poslaní zvláště v dnešní době, kdy hodnota krásy ztrácí na svém původním významu. Rozšíříte si čtivou formou své vědomosti o nové a zajímavé poznatky z antické filosofie a umění a proniknete do jedinečného poselství knihy knih - Bible.   

ANOTACE

Antické a biblické pojetí krásna jako základ evropské kultury pojednává o nepostradatelné hodnotě krásy, která v dnešní době ztrácí na původním významu. Proto se kniha zaměřuje na odhalení principů krásy tak, jak ji popsali starověcí řečtí filosofové a jak ji tvořili řečtí umělci. Jejich hodnotné a nadčasové dílo převzal starověký Řím, který se pak pod vlivem biblického poselství krásna přeměnil z pohanského na křesťanské impérium. Propojením antického a biblického pojetí krásna se tak vytvořil základ nově se rozvíjející evropské kultury, která po celá dvě tisíciletí čerpala ze svého řecko-římského odkazu a křesťanského poselství. Díky četným klášterům působícím jako semínka  budoucí civilizované společnosti tak pomalu vzniklo úchvatné evropské dílo patrné v oblasti umění, vědy, výrobních technologií, společenského zřízení aj., kde hodnota krásy hrála nezastupitelnou roli. V současné době jsme bohužel svědky úpadku evropské kultury a nezájmu o respektování jejich tradic. Proto je tato kniha výzvou ke znovuobjevení našich kořenů, uvědomění si vlastní identity a povzbuzením k zodpovědnosti za odevzdání nabytých hodnot dalším generacím.      

Ukázka z knihy 

ČLOVĚK A KRÁSA ŽENY

V knize Genesis čteme, že šestého dne Bůh stvořil člověka. Mluví se však o něm jinak než u předcházejících stvořených částech viditelného světa. Světlo, moře, hory, rostliny, hvězdy na nebi a zvířata jsou sice tvořeny v samostatných etapách, nicméně jsou zasazeny do společného jednolitého rámce. Stvoření člověka je však uvedeno slovy: „I řekl Bůh: ‚Učiňme člověka, aby byl naším obrazem, podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.‘“[1] (Gn 1,26) Tím je postavení člověka specifikováno jako výjimečné, protože nikdo z jiných tvorů nebyl stvořen k obrazu Božímu a navíc nikdo jiný nebyl Bohem ustanoven, aby panoval nad celou zemí, jen člověk. Zde můžeme sledovat výraznou podobnost člověka s Bohem, a tedy na základě krásy člověka objevovat i krásu Boha. Člověk jako vrchol stvoření je i vrcholným tôb,propojujícím v nejvyšší míře viditelné dobro a krásu. Nesmíme však zapomínat, že tím úplně posledním stvořením je přesněji řečeno žena. Sledujeme-li průběh procesu tvoření, nemůže nám uniknout, že se odvíjí od nejjednodušších forem k nejsložitějším: pevnina, rostlinstvo, živočichové, člověk a jako poslední je žena. Vzestupná gradace demonstruje vývoj od dokonalého k dokonalejšímu, od dobrého k ještě lepšímu, od krásného ke krásnějšímu, protože na konci všeho tvoření Bůh říká, že je to „velmi“ tôb. Přestože celé nádherné tvorstvo přinesl Bůh k člověku jako dar a dovoluje mu, aby ho pojmenoval, tedy aby nad ním vládnul, člověk však v něm nenachází tu pravou, jemu rovnou „pomoc“.[2] Tu získává konečně až ve stvořené ženě, kterou mu Bůh taktéž přivádí a teprve tehdy člověk zvolá: „To je kost z mých kostí a tělo z mého těla!“[3] (2,23) Postavení ženy ve vztahu k muži vystihuje Sírachovec v Bibli takto: „Krása ženy rozjasňuje tvář muže a předčí vše, po čem muž touží. Má-li laskavý a mírný jazyk, nikdo z lidí není šťastnější než její muž. Kdo si bere takovou ženu, začíná mít jmění, pro sebe pomoc, oporu a odpočinutí.“[4] (Sír 36,22–24) Není to jen žena, ale krása ženy, která „rozjasňuje tvář muže“. Krása je podstatnou součástí ženy, která má pozitivní vliv na muže, neboť „není nikdo šťastnější než on“, pokud jeho krásná žena má „laskavý a mírný jazyk“. Zde vidíme opět spojení krásy a dobra, které jsou v tomto smyslu nositeli štěstí. Je-li tedy žena vrcholem stvoření, doslova „korunou stvoření“[5], a vtisknul-li Bůh do člověka svoji vlastní podobu, nese v sobě žena největší možnou míru tôb, kterou mohl Bůh ve svém stvoření ukázat a zároveň tak i odhalit viditelnou formou neviditelnou část své podoby. Tak jak je krása pro ženu její vlastní podstatou, je i charakteristickou podstatou pro Boha.[6]

 Sírachovec se zmiňuje i o tom, že taková žena přináší muži „jmění, pomoc, oporu a odpočinutí“. Výraz pomoc je však pro ni nejtypičtější, neboť právě on určuje její původní poslání; Bůh ji „utvořil z žebra, které vzal z člověka“ a určil ji jako „pomoc jemu rovnou“.[7] V původním hebrejském znění je použit v tomto případě výraz „ezer“, což neznamená jen nějakou pomoc, ale přímo „záchranu života“.[8] V Bibli je toto slovo použito jen dvacetkrát a vždy je spojeno s Bohem a jeho záchrannou pomocí, o kterou člověk volá v těch nejtěžších situacích, v otázkách života a smrti.[9] Bůh tedy obdařuje ženu schopností jedinečné záchrany, která přináleží jen jemu samotnému. Ne náhodou spatřuje Dostojevskij v kráse samotné onu záchrannou, doslova spasitelnou sílu, když v románu Idiot pronáší svoji známou větu: „Krása spasí svět.“[10] Nemůžeme zde nevzpomenout na hebrejskou dívku z Nazaretu zvanou Maria, jejíž poslání ve spáse lidstva bylo nenahraditelné.

Krása ženy se v Bibli objevuje mnohokrát, především ve Starém zákoně. Abrahámova žena Sára uchvátila svojí krásou samotného egyptského faraóna, který je oba zahrnul dobrem a bohatstvím. Aby získal Jákob krásnou Ráchel, byl ochoten za ni sloužit jejímu otci plných čtrnáct let, stejně jako Tobiáš vážil dlouhou a nebezpečnou cestu, aby dostal krásnou Sáru. Judita díky své neodolatelné kráse, důvtipu a odvaze omámila vůdce nepřátelských vojsk, a získala tak vítězství pro svůj lid, podobně jako královna Ester riskovala svůj život a použila svoji výjimečnou krásu, aby vyprosila u krále záchranu pro svůj k smrti odsouzený židovský národ. Krása hebrejských žen je spojena s jejich nebojácností, moudrostí a dobrotou, pomocí níž přinášejí mnoho dobrého nejen svým mužům a rodinám, ale dokáží vysvobodit z útlaku dokonce i celý národ. V jejich životních příbězích můžeme vidět, že krása má moc obměkčit srdce, vzbudit štědrost i shovívavost, přimět k heroickým činům a v neposlední řadě je schopna sama zachraňovat. Je něčím uklidňujícím a zároveň podnětným. Dá se říci, že krása je něčím zásadním, nenahraditelným a potřebným. Evokuje otázku: Odkud se bere, kde je její původ?