USA

          New York jsem navštívila přesně dva měsíce před leteckým atakem na dvojčata Světového obchodního centra v roce 2001. Probíhala zde světová fotografická výstava M.I.L.K., ve které jsem dostala ocenění za portréty rodin. V den vernisáže 11. července jsme potom večer se sestrou oslavovali na party v nejvyšším patře jednoho z mrakodrapů, který se pak přesně za dva měsíce 11. září zřítil jako domeček z karet. Oslnivá velikost americké kultury a celé její propagandy se tak v mých očích zhroutila taktéž. New York mě tehdy v době ještě před útokem velice zklamal. Jela jsem do Ameriky s velkým očekáváním, ale poznala jsem jen nafouklou bublinu. Američané umí všechno dobře prodat i to málo, co mají. Jsou zkrátka sebevědomí. My Češi jsme bohužel opakem. Máme toho v historii opravdu hodně, ale nevážíme si svých kvalit a tím pádem se ani neumíme sebevědomě prezentovat. Jako bychom byli Amerikou utlačováni. Proto se potřebujeme postavit na vlastní nohy a neohlížet se na moc a velikost okolních zemí. Jedině tak se můžeme stát suverénní, nezávislou a samostatnou zemí. Nikdo jiný to za nás neudělá. New York pro mě zůstává místem „zašlé slávy“ přeceňující sám sebe, ale také i silnou výzvou k obnově staré slávy a bohatství našeho zpustošeného „českého království“. Jsme totiž původem královská země, což bychom si měli uvědomit a žít podle toho. Měli bychom být na naši starobylou zem patřičně hrdi, přinejmenším tak, jak jsou Američani hrdí na USA.