ŠVÝCARSKO

           Švýcarsko je jedna z prvních zemí, kterou jsem po pádu komunistického režimu navštívila během okružní cesty po Evropě. Zaujalo mě svojí krásou, čistotou, pořádkem, noblesou… Říkala jsem si tehdy, doufám, že také my jednou tohoto stavu dosáhneme. Netušila jsem ale, že to bude u nás trvat tak dlouho a s takovými obtížemi. Ale izraelský lid putoval z egyptského otroctví do zaslíbené země také čtyřicet let, což není málo a stejně i on se chtěl vracet k jistotám, které mu otrokář zajišťoval. Podobně i u nás lidé reptají a vzpomínají na komunistickou diktaturu. V představě o naplněném břichu zapomínají na ostnatý drát, na všudy přítomnou tajnou policii tvrdě potírající odpůrce režimu, na nedostupnost informací, manipulaci, potlačování lidských práv atd.  To vše není důležité, hlavně se chci mít dobře teď hned. Zapomínáme, že cesta do zaslíbené země je cestou sebezáporu, tvrdé práce, disciplíny, obětí a hlavně vytrvalosti a víry ve vytoužený cíl. Pokud toto není, zůstávají nám jen vzdušné zámky, které se rozplynou, a není nic.  Kultivované chování Švýcarů, bohatství a krása jejich dobře udržované země není něčím, co by jim spadlo z nebe. Je to výsledek dlouhé, systematické a cílevědomé činnosti několika etnik spolupracující na společném mírovém soužití směřujících ke spokojenosti všech občanů. Návštěvník této země je pak příjemně překvapen harmonií a suverenitou panující mezi jejími obyvateli. Nedivím se, že Švýcarsko je mnohdy předkládáno jak vzor nejlepšího státního zřízení a pořádku. Zapomínáme ale, že i Habsburkové pochází původem ze Švýcarska a že ještě za císaře pána to u nás fungovalo jako švýcarské hodinky. Dnešní chaos, nepořádek, politická roztříštěnost, zdevastovaná země, zničené národní cítění … není to náhodou výsledek špatné rádoby „národní“ politiky nastavené rokem 1918, která však zcela potlačila vlastní tradici a královské hodnoty? Vykořeněná země je neurotická země, která stále hledá sebe samu. A Švýcarsko samo sebou je. Nenechá si od nikoho nic diktovat a také od nikoho nic nežebrá. Je zcela suverénní a nezávislé. A právě v tom bychom si z něho měli vzít příklad. Staňme se sami sebou podle vlastní české tradice a pak věřím, že se i my dopracujeme ke kráse a bohatství naší země, našeho českého království.