ŠPANĚLSKO

         Podobně jako Itálie, je i Španělsko úzce spjato s naší kulturou a historií. Právě odtud přišel vládnout do střední Evropy Ferdinand I., vnuk významného španělského krále Ferdinanda Aragonského. Začíná tak silná rodinná dynastie švýcarsko-španělských Habsburků, kteří vládli 400 let i v našem českém království. Za dobu svého kralování naši zem pozvedli ze zuboženého stavu po zničujících husitských válkách opět k hospodářskému a kulturnímu rozkvětu, přičemž ji pevně chránili před tureckou hrozbou a dalšími destrukčními silami zevnitř. Ctili svatováclavskou českou korunu, Palladium země české a rozvíjeli celé naše kulturní dědictví. Pozvali jezuitský řád, který taktéž pochází ze Španělska, aby u nás šířil vzdělanost, vědu a umění. Jemu vděčíme za obrodu českého jazyka, podporovanou prvním národním buditelem jezuitou Bohuslavem Balbínem i za národní knihovnu, kterou jezuité založili ve svém komplexu Klementina v Praze. Takto jsme se samozřejmě dějepis v komunistických školách neučili. K těmto poznatkům jsem přišla sama vlastním studiem, cestováním a postupným objevováním pravdy, která byla v době lživé ideologie vědomě potlačována.

          Madrid se svojí nádhernou architekturou velmi připomíná naše české krásné baroko. Jsem ráda, že se naše země po čtyři staletí díky habsburskému, španělskému a italskému vlivu duchovně, kulturně a hospodářsky rozvíjela až do 19. století, kdy české království jakožto součást světové velmoci dosáhlo svého vrcholu. Procházíme-li se madridskými ulicemi a obdivujeme nádherné paláce, rozlehlé parky, zeleň i umění, cítíme se zde jako doma. Evropská kultura vycházející z antického odkazu z dob starobylého Řecka a Říma je naší základnou, na které stojí naše identita, včetně naší země jako centra Evropy.

         Taktéž celosvětově známé pražské jezulátko pochází ze Španělska z karmelitánského řádu. Zakladatelka bosých karmelitánů svatá Terezie z Avily je významnou duchovní osobností začátku novověku, která reformovala církev podle tridentského koncilu. Dnes je potřeba reformovat církev a svět podle II. vatikánského koncilu, takže jsme v období podobnému době svaté Terezie. Právě v Avile jsem v roce 2010 zažila výjimečný okamžik propojení všech těchto symbolů s následnou inspirací o Boží tvořivosti, která stále „tvoří věci nové“. (Zj 21,5) Bůh je Ten, který vede naše dějiny a připravuje pro nás nové a krásné věci. On je tvůrcem krásy, a proto jsme taktéž jako umělci zváni ke tvoření krásy. Umění není jen architektura, obrazy, sochy, ale podle Platóna uměním je i politika, kterou nazývá „královskou vědou“. Právě v politice spatřuji „pole nezorané“ a přála bych si, aby zvláště na naší české zubožené politické scéně došlo k obnovení tohoto královského politického umění. Můžeme se inspirovat Přemyslovci, Lucemburky, Jagellonci i Habsburky. Doufám, že se nám to podaří.